Pokud si myslíte, že před sto lety to měli lidi těžký,  samá práce, málo všeho a žádná sranda…Tak to jste na omylu!

Narazili jsme totiž na spolek takových lomnických pivních šprýmařů. Říkali si „Hnízdo kosů“ a měli mezi sebou jasná pravidla soužití – prostě normální stanovy.

Stejně jako dnes, když řeknete název nějakého lomnického spolku, vybaví se vám nejspíš okamžitě jeden, dva či tři lidi co s ním mají něco do činění – schválně: lyžaři, ochotníci, včelaři, sudaři, beach volejbalisti, fotbalisti, sokolové, horolezci…

No, a když se řeklo kosáci bylo jasno jaké veselé kopy tam patří. Scházeli se pravidelně každou sobotu, přičemž jak je stanoveno ve stanovách: „neděle prohlašuje se též za sobotu. V pilných případech může také jiný den býti sobotou.“

Místo srazu bylo „ve Dvorku“, čímž je myšlen bývalý Hostinec “U Bartošů”, který  byl na rohu dnešních ulic 5. května a Plk. Truhláře (naproti divadlu) a za neúčast se platilo pěkné penále.

Na snímcích níže si můžete přečíst jejich podrobné stanovy – stanovy stolní společnosti „Hnízda kosů“ v Lomnici nad Popelkou. Jak je patrno, byly to opravdu veselé kopy. Pro představu vybíráme pár zajímavostí:

–  Jednací řeč jest česká, ve zvláštních případech turecká

– Účelem hnízda jest: volné oddychování po denním lopocení, trousení rozumem, chválení a pomlouvání všeho, co se děje na světě, nenucené plnění žaludků svých i cizích a pěstování lásky k bližnímu obojího pohlaví.

– Znaky kosů jsou červenobílé čepice v jeden roh vybíhající. Obrkos ma na čepici tři modro-červ. kokardy, rokos, archivář, pokladník a starší kos po dvou, mladší kosové po jedné kokardě, kosové pak čepice hladké.

– Jakmile se kosem stane odloží světské hodnosti i titule i rodinné jméno a přijme jiné z povolání jeho vzaté

– Členové hnízda musí býti plnoletí, pokud nejsou plnoletí, mohou býti mladší